Rychlý přehled po čtvrt roce

Tak teda koukám, že to nějak flákám. Byla jsem tu naposledy bezmála před třemi měsíci. No jo, ale mám pořád co dělat, protože jsme konečně ve svém domečku. Takže práce jak na kostele ... A konec v nedohlednu :-) Tak aspoň v krátkosti shrnu, co se všechno stalo. Jestli si teda ještě na všechno vzpomenu ...
Jak jsem psala už minule, domeček nám začali montovat 2. listopadu 2009. Ten den se u Štěpánka objevily neštovice ... 13. listopadu začaly vyskakovat pupínky Ondráškovi. No co, aspoň to mají za sebou. Naštěstí oba bez komplikací, zvládli to v pohodě. Šikulové!
Parta, co nám stavěla domeček, byla taky celkem šikovná. Už 18. listopadu jsme náš vysněný dům přebírali. Předávka proběhla bez problémů. V průběhu prosince a ledna už jsme sice řešili pár reklamací, ale zatím to nebylo snad nic až natolik vážného.
Ten samý den, tedy 18. listopadu, jsem byla znovu na ultrazvuku - zkontrolovat, jestli Babulce bije srdíčko! Srdíčko bilo, takže z mého srdce spadnul obrovský kámen :-). Babulka měřila 11 mm. A já jsem byla fakt dojatá, z nemocnice jsem šla jako omámená, usmívala jsem se jako měsíček na hnoji, jak se říká.
24. listopadu přijeli z Lamontu namontovat nám kuchyň - byli to fakt šikovní chlápci, sice jsem u toho nebyla, ale kuchyň je fakt nádherná a zatím si nemůžu vůbec na nic stěžovat. Vše funguje tak, jak má :-)
2. prosince jsem byla opět v poradně. Sestra mi brala asi 4 zkumavky krve a dokonce jsem zase viděla Babulku, což jsem ani nečekala, že by mi doktor dělal ultrazvuk. Už měřila 32 mm a máme dokonce první fotku! Na doktorovi jsem si dokonce vyprosila doporučení na prvotrimestrální screening do Podolí. Jsem přesvědčená, že to na specializovaném pracovišti prostě umějí líp.
8. prosince ve 13.30 jsme dostali od paní Pejšové povolení užívat domeček - tedy kolaudace proběhla v pohodě, bez jakýchkoli výhrad.
9. prosince dostal Pepča v práci výpověď. Šok! Naštěstí už je to za námi a všechno dobře dopadlo. Dostal poměrně slušné odstupné, tři platy a práci si našel skoro hned novou, snad lepší. Tak že by všechno zlé bylo pro něco dobré?
10. prosince měl Štěpánek školkovskou besídku. Děti byly moc šikovný, docela mě to dojalo, ale možná to je tím těhotenstvím a rozbouřenými hormony. Byla se podívat i babička Hela, na což byl Štěpík hrdej, už dopředu na to upozorňoval paní učitelku.
No a mezítím jsme tak nějak pomalu balili věci v bytě a postupně s velkou pomocí dědy Mirka stěhovali.
19. prosince 2009 - první noc v našem domečku!!! Všichni jsme si na změnu zvykli rychle, až na Ondráška. Pořád chtěl domů :-) Tím myslel samozřejmě do bytu. Nemohl ještě pochopit, že doma už budeme navždycky tady, v ulici Na Sádkách 1014. Řekla bych, že chvíli měl i problémy s nočníkem, nechtěl na něj chodit, několikrát se počural a jednou i pokakal. Ale určitě to bylo tou velkou změnou, protože teď už je zase úplně v pohodě.
22. prosince jsme jeli s Pepčou na screening do Podolí. Kluky jsme v sedm hodin odevzdali ve Staré Boleslavi Pétě a Kamilovi na hlídání. Všichni to zvládli skvěle! My už jsme to tak skvěle nezvládli, protože výsledky nedopadly úplně nejlíp. Z krve mi vyšlo riziko DS 1:323, spolu s ultrazvukem pak 1:670. Já jsem se hrozně bála, aby bylo všechno v pořádku, ale nějak jsem si tohle prostě nepřipouštěla. Těšila jsem se, jak uvidíme Babulku. To jsme teda viděli a docela dlouho, protože pan doktor miminko důkladně prohlížel. Na ultrazvuku DS nic nenasvědčovalo, šíjové projasnění bylo 1,6 mm a nosní kůstku mimi také má. Pan doktor chtěl to riziko ještě více snížit a snažil se ještě podrobně prohlédnout a změřit něco na srdíčku. Ale Babulka je pěknej drak. Ani za deset minut, kdy se pan doktor soustředil fakt jen na to srdíčko, se mu to nepodařilo, mimčo se tak mlelo, že prostě neměl šanci. No z ultrazvuku jsme odcházeli se smíšenými pocity a doporučením na genetiku. Tam nás naštěstí vzali ještě ten samý den, a paní doktorka (i když teda byla trochu zvláštní) nás aspoň částečně uklidnila. Říkala, že to riziko zase není tak vysoké a že ten screening rozhodně není pozitivní. Mluvili jsme o amniocentéze, ale zatím jsme to nechali otevřené. 8. února jedeme do Podolí znovu na podrobný ultrazvuk ve 21. týdnu a potom na konzultaci na genetiku. Podle výsledku z ultrazvuku se domluvíme dále. Musíme doufat, že bude všechno v pořádku, že Babulka je zdravá/ý :-). Fakt je mi jedno, jestli to bude holčička nebo kluk, hlavně ať je v pořádku!!!
23. prosince jsem ještě byla v poradně v Brandýse. Celkem zbytečně, protože doktor mi ani ultrazvuk nedělal, když jsem byla den předtím.
A byl tu Štědrý den, první Vánoce v domečku. Mezi krabicemi, ale co?! Sice to bylo docela hektický, abychom aspoň trošku zkulturnili obývák a kuchyň, ale povedlo se a Štědrý den jsme si fakt užili. Na návštěvu přišli i naši a babička z Čelákovic. Někdy kolem čtvrté jsme všichni do jednoho svorně usnuli na sedačce a křesle a probudili jsme se po páté (kluci ještě dýl). Večeřeli jsme tedy později než obvykle na Štědrý den, ke stromečku jsme šli až kolem osmé, ale i tak to bylo fajn. Kluci byli z dárků nadšení. Hlavně už i Ondrášek to letos vnímal, těšil se co mu Ježíšek přinese. Spát jsme šli všichni ne moc dlouho před půlnocí.
25. prosince jsme tradičně jeli k našim, do Čelákovic a potom do Okrouhlice. V Okrouhlici naše sdělení, že budeme mít další miminko, ani nevyvolalo moc velké překvapení ... Že by s tím všichni počítali?
29. prosince jsme už zase doma uspořádali oslavu Štěpánkova svátku a poprvé jsme využili rozložený stůl (byli tu naši, Péťa s Kamilem a nakonec dorazili i teda Lída se strejdou Standou).
Sice se blížil konec roku, ale my jsme stále měli ještě spoustu věcí v bytě. Takže na Silvestra jsme opět s velkou pomocí našeho taťky odstěhovali zbytek věcí a klíče od bytu jsme tak mohli předat slečně Vadasové. Rozloučení s bytem jsem obrečela. Když jsem tam tak stála a vzpomínala, co všechno jsme tam prožili, že jsme si tam vlastně přinesli oba kluky z porodnice, počali jsme tam naši Babulku, tak jsem se prostě neudržela. Z toho stěhování jsme byli tak vyřízení, že jsme snědli pár chlebíčků, které jsem stihla, ani nevím jak, připravit, podívali jsme se na ohňostroj, který odpaloval někdo tady v okolí na zahradě a kolem desáté už jsme zalezli do postelí.
Nový rok probíhal ve znamení úklidu. Tak doufám, že moc neplatí Jak na Nový rok, tak po celý rok?
4. ledna jel Pepča poprvé do nové práce, Štěpánek opět vyrazil do školky (s pár slzičkama) a já s Ondrulkou jsme zůstali sami v baráčku.
13. ledna jsem byla zase v poradně, sestřička mi vzala krev na tripple testy a doktor zkontroloval Babulku. Mimčo prý vypadá spokojeně. Dostala jsem zase fotku. A nastalo období, kdy jsem ztuhla při každém telefonátu. Sestřička totiž říkala, že pokud by mi výsledky z krve nevyšly dobře, tak bude do týdne volat. No nevolala, a tak jsem si dneska zavolala sama. Říkala jsem jí, že na to pořád musím myslet, tak mě snad pochopila a uklidnila, že je snad všechno v pořádku, protože nikdo nevolal a výsledky zatím nepřišly. A že až je bude mít v ruce, tak mi určitě, pro můj klid, zavolá. Tak teď ještě aby dopadl dobře ten ultrazvuk 8. února! A pak snad budu trošku víc v klidu. Tolik jsem se těšila, jak si to poslední těhotenství užiju! Zatím si teda neužívám :-( Jenom doufám, že se to nijak neodrazí na Babulce a bude to i přese všechno pohodové miminko.
Jinak taky teď řešíme Štěpánkův zápis do školy. Ale o tom se rozepíšu někdy jindy, až konečně vybereme školu. Zatím tápeme. A ani dnešní dny otevřených dveří nám to neujasnily. A to se zápis nezadržitelně blíží, už za čtrnáct dní.
Tak jsem ve zkratce shrnula uplynulé tři měsíce. Snad jsem vypíchla to nejpodstatnější. A teď už se budu snažit psát pravidelněji. Uvidím, jak mi to půjde ...