A je to venku ...

Už jsem to nemohla vydržet a dneska jsem řekla mamce, že jsem asi těhotná. A ona mě objala, smála se a řekla, že má radost. A to jsem se tak bála jí to říct! Neměla jsem tušení, jak to přijme a dopadlo to skvěle. Mám šílenou radost, spadl mi kámen ze srdce a oddechla jsem si. Teď jen, aby všechno dobře dopadlo!!! Příští středu se dozvím víc, jsem objednaná na gyndu na ultrazvuk a snad uvidím tu naši Babulku :-)

Babulka

A aby ani to prťátko nepřišlo zkrátka, tak napíšu i o něm. Říkám mu Babulka. Tak totiž říká Štěpánek všem bobulkám a mně se to tak líbí. A u mě v bříšku je přece taková bobulka - babulka! Chci si tohle těhotenství hrozně vychutnat, užít, prožít každý den s vědomím, že mám v bříšku naše miminko, naše třetí dítě. Vždyť je to naposledy! Pak už nikdy těhotná nebudu (teda na 99,99 procent :-))

Velkej chlap

A kdože je vlastně ten velký chlap? No přece náš Ondrášek. Vypadá to, že konečně pochopil k čemu slouží nočník. Dnes měl celý den hipy (slipy), krásně si říkal na kaka (čurání) a je to teda chap (velkej chlap - uznání tatínka). Tak jenom pevně doufám, že už zůstane "velkým chlapem" (alespoň co se týká vyměšování).

Maminčin Štěpánek

Dnes byl Štěpánek po týdnu zase ve školce, brečel tam. Na otázku "Proč jsi brečel?" mi odpověděl: "No protože se mi po Tobě stýskalo!" To je sice hezké, že se mu po mě stýská, že na mě pořád myslí, ale ... Myslím, že téměř v pěti a půl letech, třetí rok školkové docházky by přece mohl vydržet sedm hodin bez maminky, nebo ne? Odpoledne šel do kroužku hasičů, měli jsme domluveno, že ho tam doprovodím, ale do tělocvičny už půjde sám. Souhlasil. Když přišlo na věc a vedoucí zahlásili odchod do školní tělocvičny, začal brečet. Stálo mě to hodně přemlouvání a musela jsem slíbit i malou hračku, aby nakonec odešel. Jak to udělat, aby uměl zvládat různé situace i beze mě, bez breku??? Asi k tomu musí dozrát sám. Snažím se mu dodávat odvahu, říkat mu, že je přece šikovnej, velkej kluk. Když je po "akci", tak mu řeknu, že jsem na něj pyšná, že to zvládnul, že je šikula. Nestačí to. Příště je to to samé v bleděmodrém. Musím vydržet, snad k tomu jednou dospěje sám a bude z něj samostatná jednotka nezávislá na mamince. A možná mi to pak i bude líto ...

Stal se zázrak

Čeká nás velká změna. Za osm měsíců. Bude nás o jednoho víc. Teda vypadá to tak. Uběhlo 40 hodin od okamžiku, kdy jsem na těhotenském testu objevila dvě čárky. Mám radost, obrovskou radost. Pořád tomu nemůžu uvěřit, nemůžu na to přestat myslet. Nemůžu to zatím nikomu říct. Nikomu kromě Pepulky. Ani jemu jsem to nechtěla říct hned, ale nevydržela jsem to. Taky tomu nemohl uvěřit, usmíval se a nechápal. Vůbec jsme nepočítali s tím, že by se to mohlo podařit. Snažili jsme se od ledna a pořád nic. A teď, když jsem to ani moc nečekala, to vyšlo. Stal se zázrak!!! Těch negativních testů, co jsem naházela do koše ... Vždycky jsem tam tu druhou čárku vytahovala očima, ale nikdy se neukázala. A najednou v limitu. Sice slabší, ale je tam! Zítra zkusím ještě jeden test, abych viděla, jestli čárka sílí. Snad jo. Už se na to naše miminko moc těším ...