Všechno nejlepší!!!

Moje milovaná Bětulinko!

Ten rok tak strašně rychle utekl! Nemůžu uvěřit, že už tu jsi s námi fakt celý rok. Přijde mi to jak pár týdnů, co jsme večer jeli do porodnice ... Pořád to mám před očima, v živé paměti. A přitom z Tebe už je malá slečna, už rozhodně nejsi to malé bezbranné miminečko. Za ten rok ses naučila tolik věcí, tolik jsi toho poznala a objevila. Všichni jsme o rok starší, ale Ty jsi urazila ten největší kus cesty, Ty ses toho za ten rok naučila nejvíc. Když ses narodila, ležela jsi, brečela jsi, čurala, kakala, chovala se a každou chvilku byla u prsu. Teď už ležet nevydržíš (kromě pár hodin, co spíš), to brečení Ti ještě občas zůstalo, čuráš a kakáš pořád, chováš se pořád strašně ráda, u prsu už sice nejsi každou chvilku, ale vzdát se kojení zatím rozhodně nehodláš :-) Ale navíc umíš lézt, sedět, stát s oporou, kousíček popojít kolem stolku, papat i jiné věci než jen mlíčko, hrát si s hračkama, blbnout s bráchama, říkat: táta, áf (haf, pejsek), ám (ham) a spoustu blíže neidentifikovatelných slůvek, sem tam se vztekat, umíš tleskat, zamávat, smát se, legračně nakrčit nosík a přitom vystrčit dva spodní zoubky a usmát se, udělat malá, pomazlit se, dát nám úžasně mokrou kapří pusinku, sundávat si a vyhazovat z kočárku ponožky a pokrývky hlavy ... Máš čtyři zoubky, jsi o 23 cm delší a o 5,35 kg těžší. Jsi zkrátka naše šikovná holčička.

Bětuško, všechno nejlepší k prvním narozeninám! Máme Tě moc rádi!

Maminka, tatínek, Štěpánek a Ondrášek

O sobě

Jsem unavená, bez energie, vyšťavená. Tolik se těším na jaro, na sluníčko, na teplo.
Jsem šťastná, že mám tři děti, zdravé, šikovné, veselé. Miluju je! Ale mám pocit, že nezvládám.
Někdy se mi zdá, že už nemůžu dál, že už není kde a z čeho brát. Ale asi je, asi pořád nějaké rezervy mám, protože funguju. Jenže jak?! O děti se starám, zajišťuju, co je potřeba, ale tak nějak mechanicky, bez větší radosti. Mrzí mě to, trápím se tím, mám výčitky, pochybuju o sobě. Snad bude líp. Musí být líp ...

První vysvědčení a první zoubek

Tak mi to fakt nějak nejde. Už si tady nebudu nikdy slibovat, že budu psát častějc nebo pravidelně, protože prostě nejsem schopna to dodržet :-(( Poslední příspěvek je sedm měsíců starý ...
Ani jsem nezaznamenala Štěpánkův první školní den a už je tady první vysvědčení. Přijde mi, že je to nedávno, co jsem ležela v porodnici, vedle sebe jsem měla Štěpánka v zavinovačce a babička s dědou se na nás přišli podívat. Vidím to úplně zřetelně, přesně si vybavuju tu zavinovačku, je to jako včera ... A přitom je to šest let osm měsíců a devatenáct dní. Před dvěma dny jsem poprvé tak dopodrobna zkoumala jiné vysvědčení než to svoje :-)) Bylo to vysvědčení našeho syna . Mého malého chlapečka ... :-))) Tak nějak jsem v duchu počítala se samýma jedničkama, ale vidět to černé na bílém je přece jen něco jiného ... Je to šikula!
A první zoubek? Ten se ten samý den, tedy 31. ledna 2011, vyklubal naší Bětulince. V sedmi měsících a devíti dnech.